Loděnice (v lednickém parku)
Loděnice (Bootshaus) byla vystavěna tesařským mistrem Franzem Matzkou podle návrhu knížecího architekta Karla Weinbrennera nedaleko Opičího ostrova. Na stavbě se dále podílel zednický mistr Franz Jeřábek z Lednice, zámečnický mistr Witasek, klempířský mistr Johann Bieloch, povozník/furman Johann Trieb a sklenář Palsy. Celkově byla stavba záměrně umístěna stranou hlavních pohledů, aby nijak nerušila promyšlenou kompozici průhledů a průseků v parku. Bystrý návštěvník ji tak mohl nejlépe vidět ze Zvonkového (Čínského) mostu. Účel této stavby byl prostý, uskladnit lodě, zřejmě i gondoly, které byly hojně využívány k plavbě po zámeckém rybníku.
Mezi mistry, kteří se podíleli na realizaci loděnice, je možné právem řadit i provaznického mistra Leopolda Erasima z Břeclavi, kterého architekt Weinbrenner žádal o dodání lan (konopných i vyrobených na kladkostroji), a zřejmě to byl právě břeclavský provaznický mistr, který pro potřeby loděnice obstaral mimo jiné: 1 kus osmadvacetimetrové plachetnice či 1 kus devatenáctimetrového a pětadvacetimetrového „Seelentränkeru“.
Podle knihy stavebního voluptuáře započaly hlavní stavební práce již v roce 1896. Ve dnech 10.–31. října stály knížecí pokladnu 283 zlatých 32 krejcarů [rakouské měny], přičemž skoro celá suma byla vyplacena tesařskému mistru Matzkovi. Hlavní část stavebních prací probíhala od května roku 1897 až do konce tohoto roku, kdy se proplatilo 2 709 zlatých 77 krejcarů. (V konečné hodnotě byla ale započítána i částka z předchozího roku; podle pozdějšího pramene byla celková cena zaokrouhlena na 2 860 zlatých čili 22 000 korun – před demolicí byla hodnota stavby oceněna na 15 400 korun.)
Nicméně, jak vyplývá z objevených stavebních účtů, pro rok 1896 se počítalo nejprve s částkou 493 zlatých 86 krejcarů, přestože byl rozpočet následně seškrtán na 443 zlatých 84 krejcarů. Ke schválení takto upravených stavebních výloh došlo ve Vídni 28. září 1896 pod č. 936.
|
Rozpočet 1896 |
||
|
|
Původní |
Po snížení nákladů |
|
Tesařské práce: |
295 zlatých 6 krejcarů |
250 zlatých 4 krejcary |
|
Zámečnické práce: |
25 zlatých |
20 zlatých |
|
Materiál celkem: |
173 zlatých 80 krejcarů |
Nezměněno |
|
koupený: |
12 zlatých |
Nezměněno |
|
z "vlastního zdroje": |
161 zlatých 80 krejcarů |
Nezměněno |
|
Celkem: |
493 zlatých 86 krejcarů |
443 zlatých 84 krejcarů |
Naopak pro rok 1897, kdy probíhaly hlavní a závěrečné práce, byl vypracován rozpočet počítající se sumou 3 159 zlatých 98 krejcarů, jež byl schválen 4. dubna téhož roku. I tentokrát došlo ke snížení nákladů na 2 912 zlatých 56 krejcarů a k následnému schválení pod č. 4316 ve Vídni dne 9. května téhož roku. Rozpis jednotlivých prací vypadal následovně:
|
Rozpočet 1897 |
||
|
|
Původní |
Po snížení nákladů |
|
Tesařské práce: |
1 013 zlatých 43 krejcarů |
817 zlatých 35 krejcarů |
|
Zámečnické práce: |
168 zlatých 36 krejcarů |
147 zlatých 43 krejcarů |
|
Natěračské práce: |
355 zlatých 97 krejcarů |
325 zlatých 56 krejcarů |
|
Materiál celkem: |
1 622 zlatých 22 krejcarů |
Nezměněno |
|
koupený: |
137 zlatých 63 krejcarů |
Nezměněno |
|
z "vlastního zdroje": |
1 484 zlatých 59 krejcarů |
Nezměněno |
|
Celkem: |
3 159 zlatých 98 krejcarů |
2 912 zlatých 56 krejcarů |
Za oba roky se tak mělo prostavět celkově 3 356 zlatých 40 krejcarů. Přesto ale i během roku 1897 muselo dojít k dalším finančním škrtům, a to o celých 646 zlatých 63 krejcarů, porovná-li se snížená suma s výše uvedenou částkou 2 709 zlatých 77 krejcarů!
V Moravském zemském archivu v Brně je dnes uloženo celkem 14 zachovalých plánů Bootshaus für Eisgrub, přičemž polovina z nich, vytvořena formou bílého tisku na modrém podkladu, je signována a datována C. Weibrennerem roku 1897. Ostatní návrhy zachycují několik tužkou načrtnutých detailů objektu. Lednická loděnice byla dřevěná budova (o rozloze 176 m2) vystavěná na křížovém půdorysu, skládající se z polootevřené části přístaviště, orientované severovýchodním směrem k rybníku, završené v hlavním průčelí trojúhelníkovým předsazeným štítem, zdobeným výplní s bohatou profilací. Štít i hřebenovka střechy byly zdobeny chinoiserními aplikacemi. Na tuto polootevřenou část navazovala menší uzavřená část rovněž ortogonálního půdorysu. Jednalo se o voluptuární stavbu eklekticky využívající podněty z více slohových období a geografických celků.
Hlavní část objektu byla zastřešena valbovou střechou o délce 22 m a šířce 9,30 m, jež ukrývala 5 boxů pro lodě, které zde byly konopnými lany zavěšené nad hladinou rybníka. Celkově bylo možné takto uskladnit cca 8-10 lodí. Zdobené sloupoví, nesoucí celkovou váhu a rozpoložení střešní konstrukce, bylo od sebe vzdáleno 1,40 až 3,75 m. Jednotlivé boxy pak byly 7,50 m dlouhé a 4,20 m široké (vyjma prostředního, který měl rozměry 7,50 x 3,40 m). Umělecky nejhodnotnější část celé stavby, zdobená bohatou profilací, vybíhající více do zámeckého rybníku, byla krytá sedlovou střechou o rozměrech 5,20 x 4,60 m (3,40 x 3,70 m v půdorysu) a zakončena motivem mytologické bytosti. Na druhé straně od pohledové části byl menší zastřešený prostor o rozměrech 6,20 x 2,20 m v půdorysu, střešní konstrukce odpovídala rozměrům 9,30 x 3,10 m a hřebenovka střechy byla zakončena 4 m vysokým stožárem s gryfem.
Vznikem lednické loděnice se tak pomyslně dokončuje stavební etapu lednického parku. Stavba svými orientálními prvky snad i doplňuje prázdné místo po zaniklém Čínském pavilonu a hlavně po zrušeném blízkém čínském přístavišti. Inspiraci architekt čerpal nepochybně ve viktoriánské Anglii, v jejíchž parcích nalezneme četné analogie k lednické stavbě, a to nejen z formálního hlediska, ale i z hlediska funkčního. Příkladem mohou být viktoriánské loděnice na řece Avon v hrabství Warwickshire, v Alexandrově parku v Oldhamě, ve Walsallově Arboretu, na řece Lawn, nebo stará loděnice v newyorském Central Parku.
Chinoiserní motivy, které lze v detailech v lednické stavbě dobře rozeznat, mají rovněž vzor v časté aplikaci u zmíněných anglických loděnic, a to již od tradičního typu anglo-čínských zahrad. Zánik Weinbrennerova díla není možné jednoznačně datovat. Ze studia stavebních knih, uložených v Moravském zemském archivu v Brně, vyplývá, že objekt zřejmě až do svého zániku neprošel žádnou větší renovací. Citované knihy pokrývají časový rozsah 1897-1937, přičemž ale některá léta chybí. V periodiku Die Gartenwelt z roku 1921 je pouze drobná zmínka o objektu, a to: „Ein hübsches Bootshaus steht an einer Bucht,…„ Demolice budovy proběhla z nejasných důvodů (zchátralý stav?) na jaře roku 1941. I proto v poválečné podrobné zprávě o stavebních škodách na liechtensteinském majetku v Lednici loděnice zaznamenána není. Dnes místo připomíná jen několik dřevených pilotů, dříve nesoucích celou konstrukci stavby, u břehu rybníka.
Lyčka
