Loděnice (v lednickém parku)

Loděnice na dobové pohlednici (sbírka autora)

 

Loděnice (Bootshaus) byla vystavěna tesařským mistrem Franzem Matzkou podle návrhu knížecího architekta Karla Weinbrennera nedaleko Opičího ostrova. Na stavbě se dále podílel zednický mistr Franz Jeřábek z Lednice, zámečnický mistr Witasek, klempířský mistr Johann Bieloch, povozník/furman Johann Trieb a sklenář Palsy. Celkově byla stavba záměrně umístěna stranou hlavních pohledů, aby nijak nerušila promyšlenou kompozici průhledů a průseků v parku. Bystrý návštěvník ji tak mohl nejlépe vidět ze Zvonkového (Čínského) mostu. Účel této stavby byl prostý, uskladnit lodě, zřejmě i gondoly, které byly hojně využívány k plavbě po zámeckém rybníku.

 

Mezi mistry, kteří se podíleli na realizaci loděnice, je možné právem řadit i provaznického mistra Leopolda Erasima z Břeclavi, kterého architekt Weinbrenner žádal o dodání lan (konopných i vyrobených na kladkostroji), a zřejmě to byl právě břeclavský provaznický mistr, který pro potřeby loděnice obstaral mimo jiné: 1 kus osmadvacetimetrové plachetnice či 1 kus devatenáctimetrového a pětadvacetimetrového „Seelentränkeru“.

 

Podle knihy stavebního voluptuáře započaly hlavní stavební práce již v roce 1896. Ve dnech 10.–31. října stály knížecí pokladnu 283 zlatých 32 krejcarů [rakouské měny], přičemž skoro celá suma byla vyplacena tesařskému mistru Matzkovi. Hlavní část stavebních prací probíhala od května roku 1897 až do konce tohoto roku, kdy se proplatilo 2 709 zlatých 77 krejcarů. (V konečné hodnotě byla ale započítána i částka z předchozího roku; podle pozdějšího pramene byla celková cena zaokrouhlena na 2 860 zlatých čili 22 000 korun – před demolicí byla hodnota stavby oceněna na 15 400 korun.)

 

Nicméně, jak vyplývá z objevených stavebních účtů, pro rok 1896 se počítalo nejprve s částkou 493 zlatých 86 krejcarů, přestože byl rozpočet následně seškrtán na 443 zlatých 84 krejcarů. Ke schválení takto upravených stavebních výloh došlo ve Vídni 28. září 1896 pod č. 936.

 

Rozpočet 1896
	Původní	Po snížení nákladů
Tesařské práce:	295 zlatých 6 krejcarů	250 zlatých 4 krejcary
Zámečnické práce:	25 zlatých	20 zlatých
Materiál celkem:	173 zlatých 80 krejcarů	Nezměněno
koupený:	12 zlatých	Nezměněno
z "vlastního zdroje":	161 zlatých 80 krejcarů	Nezměněno
Celkem:	493 zlatých 86 krejcarů	443 zlatých 84 krejcarů

 

 

Naopak pro rok 1897, kdy probíhaly hlavní a závěrečné práce, byl vypracován rozpočet počítající se sumou 3 159 zlatých 98 krejcarů, jež byl schválen 4. dubna téhož roku. I tentokrát došlo ke snížení nákladů na 2 912 zlatých 56 krejcarů a k následnému schválení pod č. 4316 ve Vídni dne 9. května téhož roku. Rozpis jednotlivých prací vypadal následovně:

 

Rozpočet 1897
	Původní	Po snížení nákladů
Tesařské práce:	1 013 zlatých 43 krejcarů	817 zlatých 35 krejcarů
Zámečnické práce:	168 zlatých 36 krejcarů	147 zlatých 43 krejcarů
Natěračské práce:	355 zlatých 97 krejcarů	325 zlatých 56 krejcarů
Materiál celkem:	1 622 zlatých 22 krejcarů	Nezměněno
koupený:	137 zlatých 63 krejcarů	Nezměněno
z "vlastního zdroje":	1 484 zlatých 59 krejcarů	Nezměněno
Celkem:	3 159 zlatých 98 krejcarů	2 912 zlatých 56 krejcarů

 

Za oba roky se tak mělo prostavět celkově 3 356 zlatých 40 krejcarů.  Přesto ale i během roku 1897 muselo dojít k dalším finančním škrtům, a to o celých 646 zlatých 63 krejcarů, porovná-li se snížená suma s výše uvedenou částkou 2 709 zlatých 77 krejcarů!

 

V Moravském zemském archivu v Brně je dnes uloženo celkem 14 zachovalých plánů Bootshaus für Eisgrub, přičemž polovina z nich, vytvořena formou bílého tisku na modrém podkladu, je signována a datována  C. Weibrennerem roku 1897. Ostatní návrhy zachycují několik tužkou načrtnutých detailů objektu. Lednická loděnice byla dřevěná budova (o rozloze 176 m²) vystavěná na křížovém půdorysu, skládající se z polootevřené části přístaviště, orientované severovýchodním směrem k rybníku, završené v hlavním průčelí trojúhelníkovým předsazeným štítem, zdobeným výplní s bohatou profilací. Štít i hřebenovka střechy byly zdobeny chinoiserními aplikacemi. Na tuto polootevřenou část navazovala menší uzavřená část rovněž ortogonálního půdorysu. Jednalo se o voluptuární stavbu eklekticky využívající podněty z více slohových období a geografických celků. 

 

Hlavní část objektu byla zastřešena valbovou střechou o délce 22 m a šířce 9,30 m, jež ukrývala 5 boxů pro lodě, které zde byly konopnými lany zavěšené nad hladinou rybníka. Celkově bylo možné takto uskladnit cca 8-10 lodí. Zdobené sloupoví, nesoucí celkovou váhu a rozpoložení střešní konstrukce, bylo od sebe vzdáleno 1,40 až 3,75 m. Jednotlivé boxy pak byly 7,50 m dlouhé a 4,20 m široké (vyjma prostředního, který měl rozměry 7,50 x 3,40 m). Umělecky nejhodnotnější část celé stavby, zdobená bohatou profilací, vybíhající více do zámeckého rybníku, byla krytá sedlovou střechou o rozměrech 5,20 x 4,60 m (3,40 x 3,70 m v půdorysu) a zakončena motivem mytologické bytosti. Na druhé straně od pohledové části byl menší zastřešený prostor o rozměrech 6,20 x 2,20 m v půdorysu, střešní konstrukce odpovídala rozměrům 9,30 x 3,10 m a hřebenovka střechy byla zakončena 4 m vysokým stožárem s gryfem.

 

Vznikem lednické loděnice se tak pomyslně dokončuje stavební etapu lednického parku. Stavba svými orientálními prvky snad i doplňuje prázdné místo po zaniklém Čínském pavilonu a hlavně po zrušeném blízkém čínském přístavišti. Inspiraci architekt čerpal nepochybně ve viktoriánské Anglii, v jejíchž parcích nalezneme četné analogie k lednické stavbě, a to nejen z formálního hlediska, ale i z hlediska funkčního. Příkladem mohou být viktoriánské loděnice na řece Avon v hrabství Warwickshire, v Alexandrově parku v Oldhamě, ve Walsallově Arboretu, na řece Lawn, nebo stará loděnice v newyorském Central Parku.

 

Chinoiserní motivy, které lze v detailech v lednické stavbě dobře rozeznat, mají rovněž vzor v časté aplikaci u zmíněných anglických loděnic, a to již od tradičního typu anglo-čínských zahrad. Zánik Weinbrennerova díla není možné jednoznačně datovat. Ze studia stavebních knih, uložených v Moravském zemském archivu v Brně, vyplývá, že objekt zřejmě až do svého zániku neprošel žádnou větší renovací. Citované knihy pokrývají časový rozsah 1897-1937, přičemž ale některá léta chybí. V periodiku Die Gartenwelt z roku 1921 je pouze drobná zmínka o objektu, a to: „Ein hübsches Bootshaus steht an einer Bucht,…„ Demolice budovy proběhla z nejasných důvodů (zchátralý stav?) na jaře roku 1941. I proto v poválečné podrobné zprávě o stavebních škodách na liechtensteinském majetku v Lednici loděnice zaznamenána není. Dnes místo připomíná jen několik dřevených pilotů, dříve nesoucích celou konstrukci stavby, u břehu rybníka.