Zapomenutá historie Vlašicovy hájovny - září/říjen 2014

Panství rodu Lichtenštejnů mezi Valticemi a Lednicí v minulosti netvořily pouze salety a dva zámecké komplexy. Krajinná kompozice, kterou dnes nazýváme Lednicko-valtický areál, byla obohacena i o stavby, které nejsou na první pohled nijak zvlášť dominantní (a to ani architektonicky). Knížecí dominium tvořilo a stále tvoří rozsáhlé lesní porosty. Díky tomu zde můžeme najít i budovy sloužící jednak jako lovecké zámečky a jednak pro účely lesní správy, tedy myslivny. Ovšem ani všechny hájovny nelze dnes obdivovat. Zanikla např. Katzelsdorfská myslivna, nazývaná též zámečkem (autor o ní psal v MK 6/2013 – pozn. red.)

 

A mezi zapomenuté objekty tohoto typu patří i hájovna u Genži či podle jména posledního majitele – Vlašicova. Historie budovy úzce souvisí se vznikem lesních staveb za vlády knížete Jana II. z Lichtenštejna. Není proto příliš zarážející, že na tzv. Prvním průvodci Lednicko-valtickým areálem z roku 1840 ještě nefiguruje, podobně jako na pozdějších mapách kolem roku 1870.

 

Prozatím zůstává nejstarší informací o hájovně ta z roku 1877, kde je na mapě objekt nazván Neues Hegerhaus im Theim.  Půdorys hájovny můžeme srovnat i na online mapovém portálu města Valtic, konkr. v katastrální mapě z let 1888-1909, kde kromě zmíněné budovy v Bořím lese, stojící na křižovatce cest na Valtice a Nový Dvůr (Genžu), lze vidět dnes již neexistující části Valtic.

 

K samotné realizaci (na náklady knížete) budovy tedy došlo mezi lety 1870-1877. Jistý podíl na výsledné podobě myslivny mohl mít i architekt Karel Weinbrenner, který byl od roku 1884 ve službě u knížete Jana II. Dobrotivého. K tomuto badatelskému závěru posloužila jako významný zdroj fotografie, zpětně datovaná s velkým časovým odstupem přibližně do roku 1916, snímek ale bude nejspíš o pár desítek let starší.

 

Architekt Weinbrenner se totiž nepodílel jen na intenzivní památkové obnově objektů z počátku 19. století, ale také navrhl řadu různých veřejných i obytných staveb – mj. také hospodářských domů a hájoven v Dolním Rakousku a na samém jihu Moravy. Mezi jeho realizované návrhy patří kostely v Katzelsdorfu, Ladné, Bullendorfu, Poštorné, márnice ve Valticích, nádraží v Lednici a Poštorné, Ředitelství knížecích zahrad a skleníků v Lednici, kaple sv. Rocha v Břeclavi i myslivny v Bernhardsthalu, Kančí oboře u Břeclavi, nebo tzv. hájenka Lubeš mezi Charvatskou Novou Vsí a Lednicí.

 

Výrazným symbolem a architektonickým prvkem těchto objektů bývá často tzv. cihlový obklad (z keramičky v Poštorné), který na první pohled vytváří dojem, že budovy jsou postavené z červených neomítnutých cihel.  

 

Hlavní část Vlašicovy hájenky tvořil čtvercový půdorys (9,55 x 10,15 m), na nějž navazoval malý výklenek stejného základu (1,70 x 2,10 m) zakrývající vstup. Na fotografii můžeme vidět tři okna, přičemž třetí je umístěno ve „vstupním výklenku“; přesto je zřejmé, že stavba měla více oken. Dále lze vyvozovat, že šlo pouze o budovu přízemní, která sloužila k obývání. Nad obytnou částí se nacházela půda či „hůra“. Ze snímku je patrné též zdobené trámoví, jednoduchá sedlová střecha a komín. Na situačním plánku hájenky z roku 1944 jsou zakresleny i přilehlé hospodářské budovy.

 

Zmíněný „vstupní výklenek“ byl řešen stejně jako samotná stavba, jeho střecha navazovala plynule na sedlovou střechu myslivny. Dále jsou zde vidět masivní dřevěné dveře a lovecká trofej – jelení paroží vedle cedulky s číslem popisným. A kromě toho malé okénko osvětlující sklepní prostory.

 

Interiér mohly tvořit místnosti jako kuchyně, spíž, ložnice, větší „společenský“ pokoj a schodiště do vyššího patra.

 

Na uvedeném situačním plánku z roku 1944 je myslivna pojmenovaná jako Gensche Jegerhaus, přesto nikdo neřekne místu, kde stavba existovala, jinak než u Vlašicové hájovny. Kolik hajných se zde vystřídalo, nevíme. Podle vyprávění pamětníků měl poslední hajný Vlašic se svou rodinou myslivnu opustit již před začátkem druhé světové války a jediným svědkem dob minulých byly opuštěné úly.

 

Samotná budova pak zůstala opuštěna až do doby její demolice v první polovině 50. let. Objekt je stále možné nalézt v nejasném stavebním stavu na letecké mapě z roku 1952, tedy v období, kdy se na území našeho státu konalo letecké mapování (1952-1953). Na topografické mapě vycházející z mapování v roce 1954, potažmo 1960, již stavba zakreslena není a na online mapových portálech z počátku 21. století lze v místech bývalé myslivny vidět současný plynovod. Dle slov pamětníků existovaly v roce 1964 z myslivny pouze základy a dnes je z celého komplexu možno najít jen nepatrné základy, ovocné stromy a studnu.

 

Prameny a literatury:

HÖß, Karl: Fürst Johann II. von Liechtenstein und die bildende Kunst. Wien 1908.

ZATLOUKAL, Pavel – KREJČIŘÍK, Přemysl – ZATLOUKAL, Ondřej: Lednicko-valtický areál. Paha 2012.

Moravský zemský archiv Brno, fond F 115 Lichtenštejnský stavební úřad Lednice, inv. č 6728, inv. č 7520.

Fotografie Hájovna na Genži (1916?) – součástí sbírky Městského muzea a galerie Břeclav, inv. č. F-624.

 

Citace článku: LYČKA, Daniel: Zapomenutá historie Vlašicovy hájovnyMalovaný kraj 50, č. 5, 2014, s. 12.

Daniel Lyčka

TOPlist

Mgr. et Mgr. Daniel Lyčka, Předseda Spolku pro obnovu Katzelsdorfského zámečku, z.s.

Břeclavská 1034
691 42 Valtice
lyckada@seznam.cz
Vytvořeno službou Webnode