Syn otci, bratr bratrům – leden/únor 2019

27.01.2019 20:33

Společně se stavbou loveckých zámečků Rendez-vous či Pohansko (viz autorův článek v Malovaném kraji 6/2018 – pozn. red.) se nad Valticemi započalo se stavbou rodového památníku i rozhledny v podobě kolonády na Reistně (1810–1817/1823). Vypracováním plánové dokumentace byl rovněž v tomto případě pověřen architekt a lichtenštejnský stavební ředitel Joseph Hardtmuth. Kolonáda údajně napodobuje vídeňský Gloriet, avšak tato interpretace se v posledních letech stává stále více nepřijatelnou.

První stavební fázi v letech 1811–1812 předcházely přípravy v podobě navážení stavebního materiálu, ale i jednání s vídeňským sochařem Josephem Klieberem o případné ceně za vytvoření požadovaných reliéfů a soch, na jejichž možný význam se v článku zaměříme především.

Vedením stavebních prací byl pověřen osvědčený architekt Joseph Poppelack, přesto již v první polovině roku 1812 došlo k jejich přerušení, a tak pokračovaly až o čtyři roky později. V té době byl ve funkci knížecího stavebního ředitele výše zmíněný Hardtmuth vystřídán Josephem (Georgem) Kornhäuselem, ale tato změna neměla na vzhled budovy zásadní vliv. Hlavní část prací byla hotova do roku 1817 a dle informací z mladší dobové literatury trvalo dalších 6 let, než byla z Klieberovy vídeňské dílny dodána i veškerá sochařská díla.

Kolonáda Reistna je nepochybně rodovým památníkem oslavujícím otce Jana I. Josefa knížete z Lichtenštejna, tzn. knížete Františka I. Josefa, a oba zemřelé Janovy bratry – Aloise I. Josefa knížete z Lichtenštejna a Filipa Josefa. Na tuto skutečnost upozorňují i německé nápisy, v překladu: „Syn otci, bratr bratrům“ – na severní straně a „Nezapomenutelným předkům jediný přeživší“ na straně jižní.

 

Na čelní, tj. severní straně se pak ve čtyřech nikách nacházejí sochy výše jmenovaných, pravděpodobně v tomto pořadí:

František Josef I. je oblečen v antické tunice zakrývající plášť nazývaný Paludamentum. Nad ním se nalézá reliéf zobrazující bohyni moudrosti a vítězné války Minervu (známější pod řeckým názvem Pallas Athéna) ve zbroji, třímající v ruce kopí a štít s hlavou Gorgony medúzy. Pravděpodobně jde o personifikaci moudrosti, neboť jen moudrý člověk mohl uhodnout otázku sfingy, ležící na podstavci vedle bohyně.

Filip Josef, voják a především filozof, který se nikdy nestal hlavou rodu – postava je zde opět v antické tunice s pláštěm nazývaným Saga a v ruce drží svitek. Nad ní lze vidět reliéf symbolizující svobodné umění, konkr. astronomii. Druhou možností je, že se jedná o vyobrazení glóbu planety Země, a místo astronomie tak jde o geografii. Osobně se domnívám, že reliéf zde byl zřejmě umístěn chybně, jelikož k filozofovi Filipovi by se spíše než symbol astronomie či geografie hodil reliéf samotné filozofie, nacházející se ovšem na jiném místě budovy.

Alois I. Josef, Janův starší bratr a předchůdce, je tady oblečen jako římský senátor v tóze. Nad jeho hlavou je vsazen reliéf odkazující zřejmě na umění, což patrně symbolizuje knížete coby stavitele a mecenáše umění.

Jan I. Josef, polní maršál, vládnoucí kníže a hlavně samotný zadavatel stavby, je vyobrazen jako římský voják. I nad touto sochou se nachází reliéf, vyprávějící pravděpodobně o příběhu římského vojáka a legendárního hrdiny Gaia Mucia Scaevoly, který neváhal vložit svou ruku do ohně (motiv pochodně na reliéfu), aniž by dal najevo bolest, byl tedy za svou vlast ochoten položit i život. Zároveň je nasnadě též druhá hypotéza, a sice návrat hrdiny Odyssea po 20 letech ke své věrné ženě Pénelopé.

Výklad ostatních deseti reliéfů by mohl být následující: Na jižní straně se zřejmě nalézá statečnost v podobě nahé sedící ženy s kyjem, mečem a lvem u nohou. Dále tu najdeme gramatiku znázorněnou taktéž ženou vyučující dvě děti; obezřetnost coby egyptský motiv ženy (možná samotné Kleopatry) prohlížející se v zrcadle, s rukou ovinutou hadem; soudnictví čili spravedlnost v téměř klasické podobě samotné bohyně Minervy držící v ruce olivový strom a sedící u pilíře, na kterém jsou vyobrazeny bohyně účastnící se Paridova soudu.

Na západní straně je to pak zemědělství v podobě sedícího muže s atributy úrody (mísa s ovocem, konev či hrábě). A na opačné, východní straně je mladý muž s černými křídly a s obrácenou zhasínající pochodní, tedy samotný bůh Thanatos jakožto ztělesnění smrti.

V jednotlivých průhledech mezi sloupy dále nechybí štěstí či hojnost v podobě sedící ženy s křídly držící v ruce přeplněný roh hojnosti, vedle ní stojí dítě s měšcem; filozofie v podobě naopak sedícího, studujícího mladého muže s bustou v pozadí; nebo geometrie-architektura jakožto sedící žena u rýsovacího stolu, držící odpichovátko obklopená knihami, svitky a hlavicí sloupu. V případě posledního reliéfu, a to hudby, pak může jít o samotnou Múzu Erató, příp. opět o bohyni a zároveň patronku věd a umění Minervu, poněvadž sedící ženská postava u podstavce s bustou, držící v ruce svitek, je obklopena rozličnými hudebními nástroji.

Samotný střed kolonády tvoří i zde motiv vítězného oblouku, po jehož pravé a levé straně se nachází sloupořadí uzavřené dvěma pavilony – bočními křídly se zabudovaným schodištěm na terasu. Nesena je celkem 24 korintskými sloupy.

Kromě funkce památníku slouží stavba i jako rozhledna, neboť je z ní možno vidět např. Malé Karpaty, Valtice s vinohrady, Lednici s překrásným minaretem, Mikulov se zámkem, Pálavu a rybník Nesyt. 

 

Literatura:

Lyčka, Daniel: Arkádie knížete Jana z Liechtensteina 1805-1812, diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Brno 2018.