Sousoší tří sester a jejich chrám - leden/únor 2020

04.02.2020 16:57

Stavba, situovaná nedaleko břehu lednického Prostředního rybníka, vznikla v letech 1824-1825 podle plánů knížecího stavebního ředitele a architekta Franze Engela a jde o jeden z posledních objektů krajinné kompozice Lednicko-valtického areálu před nástupem historizujících slohů. Chrámek je záměrně postaven tak, aby z něj bylo možné přes hladinu rybníka spatřit jinou budovu, a to Rybniční zámeček navržený architektem Josephem Kornhäuselem.

Střed saletu tvoří sousoší tří žen – Grácií – od vídeňského profesora a sochaře Johanna Martina Fischera z roku 1786. Původně zdobilo zaniklou tzv. Holandskou rybárnu s přístavištěm v lednickém zámeckém parku (autor o ní psal v MK 3/2017 – pozn. red.) a následně i ostrůvek Růžového rybníka, jak jej zachytil na jedné ze svých kvaší v roce 1816 krajinář Franz Ferdinand Runk.

Zmíněné sousoší Tří Grácií představuje Charitky přinášející oběti bohům. První drží helmu bohyně války, moudrosti i řemesel Minervy; druhá křídlo Merkura, boha obchodu a obchodních styků; třetí třímá v ruce myrtu, symbol reka Persea. Podstavec pak nesl nápis: „FONS MIRABILIS, VEL: CONCORDIA RARA SORORUM“ (ve volném překladu: „FONTÁNA MIMOŘÁDNÉ ČI VZÁCNÉ HARMONIE SESTER“). Jde tedy skutečně o sousoší Grácií, nikoli o antické bohyně Minervu, Venuši a Dianu, jak bývá tradováno.

Samotná stavba podle názorů historiků umění reprezentuje prvek anglického palladianismu v areálu. Kolonádu tak zdobí dvanáct iónských sloupů, jež nesou průběžný vlys se stylizovanými štukovými věnci a vynáší kladí s atikou. Zde se dříve nacházelo sousoší putti, trojice amorků bez křídel s květinovými motivy zdobící atiku, které dnes ale chybí.

Vnitřní stěna kolonády je zdobena dórskými pilastry. Ve výklencích nalezneme deset soch v životní velikosti od Josepha Kliebera, pocházejících původně ze zaniklého Chrámu Múz v lednickém parku (autor o něm psal v MK 4/2015 – pozn. red.). Sochy jsou tradičně čistě bílé, což vychází z mylných představ (nejen) tehdejší společnosti o antickém sochařství, a symbolizují alegorie vědy a umění.

V prvním výklenku zcela vlevo se nachází alegorie Sochařství – plastika mladého muže, archetypálně připomínající boha Apolla, s bystou v ruce a s torzem mužské postavy u nohou, stejně jako s ležícím úhloměrem a dlátem. Následuje Zemědělství či Bohatství (coby roční období podzim) v podobě bohyně úrody a obilí Ceres (řecky Démétér), s věncem z klasů na hlavě a držící v pravé ruce srp. Alegorie Poezie je zastoupena Múzou Euterpé, ochránkyní lyrického básnictví, jakožto smutnou ženou dívající se vzhůru a s dvěma flétnami u pravé nohy. Nechybí ani Malířství - ženská postava, pojatá spíše jako bohyně a manželka boha podsvětí Proserpina čili Persefona, se štětcem a malířskou paletou v ruce. Hudba je zde zastoupena znovu bohem Apollem, který je Klieberem zvěčněn v podobě mladého, nahého, zamyšleného muže s lyrou a vavřínovým věncem kolem hlavy. Jeho syn Aesculapius neboli Asklépios, tady jako bůh lékařství (vousatý muž středního věku s obnaženou horní částí těla držící v ruce hůl ovinutou hadem), zastupuje právě Lékařství. Význam rodové Historie ochraňuje Múza Kleió, coby žena se stočeným svitkem papyru v ruce a druhým svitkem rozvinutým na sloupu. Další Múzou je Úrania – patronka Astronomie, zde se svým atributem – globem – u nohou. V dalším výklenku se nachází socha oděné bohyně Venuše (Afrodita), zřejmě jako alegorie Zahradnictví a růstu vegetace (v rámci ročního období jde o jaro, tedy o čas zpěvu a tance). Její hlavu zdobí věneček a v ruce drží růži, jeden ze svých symbolů. V pořadí desátou sochou je opět muž, archetypálně bůh Apollo. V jeho případě se jedná s velkou pravděpodobností o symbol Vzdělanosti.

V centrální části celé stavby, představované hlavním sálem se široce valenou klenbou a mozaikovou podlahou, stála v minulosti olověná socha Psyché od sochaře Leopolda Kieslinga.

Objekt byl stejně jako nedaleký Apollův (či také Apollónův) chrám zasvěcen hlavně tomuto božstvu, Múzám, vědám a umění. Svou funkcí nahradil již výše zmiňovaný Chrám Múz v lednickém parku. V dobových průvodcích je navíc daná stavba nazývána Cirkus, čímž bylo myšleno, že jde o polovinu původního římského cirku (kruhu), nebo amfiteátru, jakým je např. světově známé Koloseum v Římě.

 

Literatura:

Kordiovský, Emil: Lednicko-valtický areál a jeho památky. Praha 2003.

Bahník, Václav a kol.: Slovník antické kultury. Praha 1974.

Cimrhanzl, Tomáš: Antická mythologie. Praha 1999.

Graves, Robert: Řecké mýty 1 a 2. Plzeň 1996.