Převor valtického konventu milosrdných bratří Norbert Adam Boccius - nová zjištění - březen/duben 2019

24.05.2019 20:36

V roce 1721 je veden v seznamu žáků vídeňské univerzity student jménem Jiří Bock, který si zřejmě po svém odchodu do Uher latinizoval jméno na Dr. phil. a Dr. med. Jan Adam Jiří Boccius. Ve městě Temešváru (dnes v Rumunsku) se tomuto váženému vojenskému lékaři a jeho manželce Marie Magdaleně, roz. Reisenpichlerové, narodil 15. ledna 1731 syn Jan Adam, pozdější převor valtického konventu milosrdných bratří.

Otec malého Jana Adama působil v Uhrách až do své smrti dne 20. listopadu roku 1731. Poté, ještě před rokem 1737, se matka s dětmi přestěhovala do Vídně. Novým archivním výzkumem se podařilo objevit i jména jejích rodičů – byla dcerou Jana Marka, správce vojenské pokladny, a Marie Zuzany Reisenpichlerových.

V roce 1746 pobýval již mladý Boccius na studiích v Praze, kde dva roky nato vstoupil do výše zmíněného řádu. Po skončení noviciátu zde složil 27. července 1749 tzv. časný (jednoduchý) řeholní slib a 7. září t. r. přešel do Valtic, kde se měl mj. přiučit ošetřovatelské péči v místní nemocnici. Nutno dodat, že právě po vstupu do řádu přijal i jméno sv. Norberta, čímž se z Jana Adama stal Norbert Adam Boccius.

Dne 27. dubna 1760 byl v Římě zvolen převorem v italské Gorici, kde pravděpodobně pobýval již od roku 1757. Česká literatura navíc uvádí, že přinejmenším do roku 1763 studoval jako jeho otec ve Vídni medicínu a chirurgii, za niž získal diplom lékaře. Jde ale o mylný údaj, neboť není znám žádný záznam, ve kterém by byl u Bocciova jména uveden titul prom. Medicus, Physikus, příp. Dr. Med.! Norbertus byl bezesporu chirurgem, ale nikoliv promovaným lékařem. K tomuto závěru vede i skutečnost, že řád neposílal své členy na univerzitu z důvodu drahých studií. Boccius by tak musel studovat už před vstupem do řádu, tj. před rokem 1748, o čemž nejsou známy žádné informace.

Po pobytu v Gorici tak zřejmě přešel již do Valtic, kde zůstal až do smrti. Během generální kapituly v Římě konané 20. dubna 1766 byl zvolen na tříleté období 29. valtickým převorem (počítáno od založení konventu). Před touto volbou zastával pozici vikáře, tedy převorova zástupce. Následně působil ve funkci převora i ve dvou devítiletých obdobích, poprvé od 10. května 1772 do 1781, podruhé v letech 1797-1806. Mezi lety 1784 až 1797 působil jako provinciál Rakousko-uherské provincie, vzniklé na základě rozkazu císaře Josefa II. v Praze dne 22. července 1781 rozdělením tehdejší německé provincie na bavorskou a rakouskou. Přesto ani tehdy Valtice neopustil, ale řídil ji právě odsud.

Během svého působení v nejvyšší pozici řádu se značně zasloužil o zvelebení a povznesení valtického konventu s přilehlou nemocnicí a kostelem. Jeho zásluhou sem byl také v letech 1772 až 1781 z Vídně dočasně přeložen řádový noviciát. V roce 1794 pak dal zrenovovat budovy nemocnice, kláštera i kostela. Značný kapitál konventu a jistě též rozvážnost samotného Boccia umožnily nákup polí, luk a založení velké ovocné zahrady za klášterem směrem na Lednici, v níž dal zřídit studnu a postavit altány pro pacienty.

Ještě v roce 1780 založil druhou, tzv. „luxusní zahradu“, a to za valtickými městskými hradbami, kterou následně v roce 1805 daroval konventu za účelem pěstovat tady pro pacienty ovoce.

Právě jeho botanická činnost, vedle řízení chirurgicko-medicínské školy, je velice zajímavá. Výsledkem Bocciova více než třicetiletého bádání v oblasti botaniky jsou dva obsáhlé soubory herbářů.

První (třísvazkové dílo) pochází z roku 1766 a nacházejí se v něm dokonale vylisované rostliny (1 216 kusů), především z nedaleké Pálavy.

Evropským unikátem je však jeho čtrnáctisvazkový, nádherně ilustrovaný herbář z let 1777-1804, jenž obsahuje vyobrazení téměř 3 000 rostlinných druhů a variet. Všechny svazky mají rozměry 50-52 x 31 cm a jsou svázány v kožené vazbě; velká část vyobrazení rostlin je dílem rodáků z Valtic bratrů Bauerových: Josefa Antonína, Franze Andrease a Ferdinanda Lukase. Ti při tvorbě použili svou „vzorníkovou metodu“ barev, kdy každá barva i každý její odstín měly přesně dané číslo. Byl to zřejmě Boccius, který mladé Bauery naučil rozložit barevné spektrum do podoby uvedených vzorníků. Po dokončení posledního svazku daroval Norbertus Boccius celé toto dílo knížeti Aloisi I. Josefovi z Lichtenštejna, a ono je tak dosud – uloženo v knihovně zámku ve Vaduzu – součástí soukromých lichtenštejnských sbírek.

Co se týče chirurgicko-medicínské školy, dne 10. února 1778 byl Boccius ustanoven jejím ředitelem a funkci zastával až do své smrti. Samotné vedení školy, stejně jako celého konventu, na něj ale přešlo už v roce 1772.

Podle novodobé literatury byl mladý podpřevor a pozdější převor vynikajícím organizátorem, botanikem a chirurgem jak v nemocnici, tak za katedrou. Největší věhlas měla instituce po roce 1791, kdy po zrušení školy v Praze přešla výuka plně do Valtic, čímž se tehdejší dolnorakouské město stalo jediným místem v celé provincii, kde medicínsko-chirurgická škola připravovala studenty ke studiu medicíny na vysoké škole. Vyučovalo se zde anatomii, chirurgii, botanice, pěstování léčivých rostlin, nauce o obvazech a ošetřování nemocných a byly tu prováděny i anatomické pitvy. Dne 28. července 1799 tady sám Boccius složil jubilejní profesuru. 

Norbertus Adamus Boccius prožil ve Valticích celých 43 let až do své smrti 14. července 1806. Byl uložen na tamním hřbitově do společného a dnes již neexistujícího hrobu. V tzv. Pamětní knize je na straně 807 uvedena jako příčina smrti sešlost stářím...