Na stopě neznámému aneb Zaniklé salety knížete z Lichtenštejna - listopad/prosinec 2020

04.02.2021 13:29

Na stopě neznámému, tak zní název knihy francouzského historika Alaina Corbina, která se zabývá životem „bezejmenného a nevýznamného“ vesničana z jeho domoviny v 19. století. Ale ono nemusí jít pouze o osoby. Podobně je tomu např. i s loveckými zámečky a jinými odpočinkovými stavbami v krajinné kompozici dnešního Lednicko-valtického areálu, neboť nové objevy i nadále ukazují, jak málo toho stále víme.

V letech 1819-1820 vznikla podle plánů Franze Engela, architekta a stavebního ředitele knížete Jana I. Josefa z Lichtenštejna, tzv. Rotunda Nového dvora, sloužící jako chlév pro krávy švýcarského plemene. Nedávný archivní výzkum ukázal, že se nejednalo o jedinou stavbu tohoto typu, a to nejenom na moravsko-rakouském pomezí.

Další chlév v (neo)klasicistním hávu vznikl podle Engelových plánů – taktéž v letech 1819–1820 – v Lednici. Šlo o salet u poplužního dvora, jenž stával naproti zámeckým jízdárnám. Jak dokládá dochovaná stavební dokumentace nazvaná Půdorys a Řez saletu lednické švýcarské stáje, uložená v Moravském zemském archivu v Brně, jednalo se o budovu na obdélníkovém půdorysu se sedlovou střechou. V jejím průčelí se nacházely dva pilíře a pilastry, nesoucí kladí s tympanonem. Návštěvník tak mohl již z dálky obdivovat antikizující stavbu se třemi prosklenými okny v průčelí (z nichž prostřední byly vstupní dveře) a se dvěma po stranách. Interiér ukrýval obdélníkový hlavní sál zdobený pilastry taktéž v toskánském sloupovém řádu, jež nesly kladí s klenbou, na něž zprava i zleva navazovaly stáje pro krávy. Dnes již salet, ale ani lednický poplužní dvůr, nestojí. Vyjma jihovýchodního nároží zanikl celý hospodářský areál na konci 19. století z rozhodnutí Jana II. z Lichtenštejna.

Ale ani lednický salet nebyl posledním typem antikizující stavby s hospodářskou funkcí na knížecím panství. K 19. červnu 1819 byl architektem Josephem Poppelackem vytvořen předběžný rozpočet na realizaci nového, blíže nespecifikovaného saletu v areálu koníren v Hohenau an der March (česky zastarale Cáhnov nad Moravou) na dolnorakouském rabensburském panství. Vypracováním plánové dokumentace byl i zde pověřen knížecí stavební ředitel a architekt Engel. Salet měl být dokonce součástí prvního patra bývalé pivovarské sýpky. Nicméně ani tento objekt není možné dnes navštívit, neboť areál poplužního dvora zanikl na konci druhé světové války.

S ideou okrasných statků bylo možné se setkat i na jiných statcích knížete z Lichtenštejna. Pravděpodobně podle Engelových plánů byly nedaleko vídeňského letohrádku na Schüttlu vystavěny v současnosti již neexistující stáje se sálem uprostřed. Z tohoto sálu bylo možno skrze okna na pravé a levé straně zhlédnout samotné stáje pro 12 koní na každé straně.

Navíc ve stejném roce 1819 (příp. v letech 1819–1820) měl být podle Engelova záměru postaven další, opět už zaniklý salet – pavilon poblíž poplužního dvora u dolnorakouské obce Hinterbrühl pod hradem Mödling. Jak dokládají dobová vyobrazení, šlo o patrovou budovu na obdélníkovém kamenném základě se vstupním schodištěm. Přízemní část měla ovšem tvar řeckého kříže a její fasádu zdobila francouzská okna, pilastry a výrazné bosování, zahrnující i menší patro. V každém z nároží se nacházel jeden sloup, nesoucí kladí a baldachýnovou střechu. Kolem vlastního druhého menšího patra, zakončeného sedlovou střechou, bylo balustrádové zábradlí, vymezující pravděpodobně vyhlídkovou terasu.

Ve stejném roce (1819) navíc kníže Jan I. Josef zakoupil panství Josefsdorf nedaleko Vídně a ještě v témže roce pověřil architekta Engela vypracováním stavební dokumentace malého a dnes již taktéž neexistujícího vyhlídkového chrámu ve svahu kopce Leopoldsberg, z nějž bylo vidět na Dunaj a Vídeň. V prostoru tehdejší obory tak Engel navrhl zděnou stavbu se sloupy.

A byl to rovněž Franz Engel, který předložil stavební plány nového, přízemního, zděného a zřejmě nikdy nerealizovaného vyhlídkového saletu v prostoru valtické bažantnice, nacházejícího se za městem u cesty směrem k Mikulovu. Z dochovaných předběžných stavebních účtů z roku 1823 je patrné, že byl velice podobný výše popsaným objektům. Průčelí centrálního rizalitu mělo být tvořeno otevřenou sloupovou lodžií se sloupy nesoucími kladí a zakončenou zřejmě trojúhelníkovým štítem. Fasáda měla být členěna pilastry a lizénami.

Poslední a téměř neznámý malý lovecký salet je zakreslen na situačním plánu Bořího lesa u Břeclavi v roce 1846, a to nedaleko Rendez-vous. Zděná budova o čtvercovém půdorysu tu byla součástí zdi, ohraničující celý les. (Zeď byla postavena a dokončena architektem Josephem Hardtmuthem v roce 1810; k jejímu odstranění došlo začátkem 70. let 19. století.) Salet, ke kterému vedla síť cest a který stával západním směrem od Rendez-vous blíže k Valticím, byl nepochybně záměrně zakomponován i do krajinářských úprav v okolí loveckého zámečku a přilehlého rybníku. Avšak jeho přesný vznik a zánik není znám...

 

Prameny: Moravský zemský archiv, fond F 31, plán, sign. 7058; fond F 115, mapa, inv. č. 4363 a 4364, dále kartony č. 84, 125 a 148; fond F 130, karton č. 21.