Hostinec manželů Wolfových v Dolních Věstonicích - březen/duben 2020

18.08.2020 15:57

Hostinská činnost v obci Dolní Věstonice má mnohasetletou tradici. Jednou z hospod byla i ta v domě čp. 14 (dnes čp. 12), jejíž počátky jsou spojovány s Johannem a Theresií Wolfovými. Do roku 1870 měli v pronájmu obecní hostinec, ale v letech 1869-1870 žádali o udělení potřebné koncese (živnostenského oprávnění) k prodeji jídla a nápojů ve svém domě. Co o nich víme?

Johann Wolf se narodil jako syn řeznického mistra Johanna Wolfa st. a jeho ženy Marie 12. května 1827 v Horních Věstonicích. Vyučil se tu otcovu řemeslu a v hornověstonickém kostele sv. Rozálie se v roce 1854 i oženil. Johannova manželka Theresie (nar. 4. srpna 1830) pocházela z téže obce, z rodiny čtvrtláníka Thomasee Fischera a jeho ženy Franzisky. V roce stavby se jim již v Dolních Věstonicích, kam se přestěhovali, narodila dcera Elisabetha (Alžběta). Následovalo dalších pět dětí: Joseph, Ludwig, Barbora, Johann ml. a Thomas.

Hospodskou činnost v uvedeném domě započali koncem roku 1870, neboť 9. prosince t. r. bylo vyhověno jejich žádosti ve věci získání potřebné koncese k prodeji „jídla a vína“. Řezník Johann Wolf tak našel v místní kuchyni odbyt pro své potravinářské produkty a řeznictví se v duchu rodinné tradice vyučili i jeho synové Johann ml. a Joseph.

A právě Joseph navázal i na otcovu hostinskou živnost. Koncem prosince 1886 požádal o patřičné povolení a úřady mu obratem, 3. ledna 1887, vyhověly. Po jeho smrti přešlo v lednu 1902 vedení hospody na Josephovu ženu Marii. Tato rodačka z Přítluk se hned po roce, konkr. 21. února 1903, znovu provdala za Franze Schuberta. Tehdy se v hostinci kromě jídla nabízelo víno, pivo či káva.

Z roku 1906 pak pochází plán vnitřní uspořádání budovy a přilehlých objektů. Z návsi se štamgasti dostali do „Schankzimmeru“ – nálevny s výčepem. Vlevo byla další místnost, vedle ní obytný pokoj, přes který se vcházelo do kuchyně. Přes šenk se šlo chodbou na záchody, do sklepa, dalších čtyř pokojů, které se ale nenacházely vedle sebe, neboť je oddělovala druhá kuchyně a dvě stáje pro dobytek. K zadní části domu byla přistavěna stodola a kůlna. Nechyběla ani zahrádka u kuchyně s dvorem ohraničujícím obdélníkovou nemovitost, na kterém majitelé chovali ve chlévě prasata.

Nicméně již 21. dubna 1911 došlo k prodeji nemovitosti novému vlastníkovi – Franzi Eisenovi, narozenému v Olbramovicích. Nový majitel a jeho manželka Elisabeth (v česky psaných dokumentech uváděná jako Alžběta)se rozhodli živnost rozšířit a kromě podávání pokrmů, piva, vína, ovocného vína, pálenky, kávy a jiných teplých nápojů, zde tedy po příslušném povolení mohly být provozovány hazardní hry a umožněno přenocování hostů. Z tohoto důvodu musely být provedeny stavební úpravy hostince – stáje byly posunuty do zadní části domu a jejich bývalé prostory se změnily na kuchyni a pokojík. Ještě na začátku první světové války, v červenci 1914, přešla vlastnická práva na Franzovu ženu, tehdy již taktéž vdovu, Elisabethu. Ta vlastnila a spravovala hospodu i za první republiky.

Následovala Mnichovská smlouva a připojení území Sudet k Hitlerově Třetí říši, obec Dolní Věstonice nevyjímaje. Po skončení druhé světové války nastal odsun německého obyvatelstva a osídlování pohraničí. Přes jisté počáteční nejasnosti v přídělech nemovitostí byla nakonec hospoda přidělena Josefu Ždárskému a jeho ženě Marii. Dům přebrali téměř s kompletním vybavením (6 různých obrazů, 11 stolů, 65 židlí, 1 lavice, 2 kredence, 1 prádelník, 4 postele s duchnami a peřinami či 5 skříní). Rok 1945 byl tak přelomovým obdobím i pro tento místní hostinec, kdy jedna dějinná etapa skončila a začala nová. A hospodská činnost se v době provozuje i dnes, a to pod názvem „Výletní hostinec U Srnečka“.

  • SOkA Břeclav, fond A1, kart. 186, složka 22A, fol. 1r-188v, A. Eisenová – hostinec Dolní Věstonice č. 14.