Hlohovecká Rybářská chýše a Holandská rybárna v Lednici - květen/červen 2017
Chrám Múz, Chrám Slunce, Čínský pavilon či obelisky jsou zaniklé stavby krajinné kompozice dnešního Lednicko-valtického areálu, jehož historie se již na stránkách Malovaného kraje objevila (MK 4–6/2015 – pozn. red.). Vedle těchto staveb vznikly za knížete Aloise I. Jsoefa a jeho mladšího bratra Jana I. Josefa z Lichtenštejna i dnes téměř neznámé stavby – hlohovecká Rybářská chýše a lednická Holandská rybárna.
Jak popisuje Joseph Adalbert Krickel ve své knize z roku 1829, nacházela se na jižní straně třetího (Hlohoveckého) rybníka a z jednoho jejího okna bylo vidět na dnes již taktéž zaniklý obelisk, pojmenovaný lidově Facka, stojící v polovině aleje vedoucí z Lednice do Valtic, zatímco z druhého okna na vesnici Hlohovec.
Chýše byla postavena z velkých kmenů stromů, uvnitř pak vyzdobena emblémy rybářství – rybami a zrcadly, která odrážela okolní kouzelnou krajinu. Vstup rámovala dvě velrybí žebra. Z umělé terasy objektu, jež byla taktéž zhotovena z kmenů stromů, se dal zhlédnout samotný Hlohovecký rybník s Hraničním zámečkem, ale i největší rybník Moravy – Nesyt. K domku přiléhala zahrada s „přátelským“ posezením, kde bylo osm pěkných, kamenem obložených sádek na ryby.
Stavbu na svém mědirytu zachytil Johann Hummitzsch kolem roku 1840 a zároveň také ve stejném roce zkrášlila i tzv. Prvního průvodce Lednicko-valtickým areálem. Jedná se o otevřenou stavbu s polokruhovitým půdorysem a jak už víme z každé strany zakončenou velrybím žebrem. Interiér připomíná místnost se střídajícími se okny a dveřmi. Nicméně tyto dveře, na rozdíl od oken, nebyly skutečné – šlo o výše zmíněná zrcadla. Celá stavba byla zastřešena sedlovou střechou, která respektovala půlkruhový půdorys, a její průčelí zdobily rybářské sítě.
Jelikož dřevo podléhá přírodním vlivům rychleji než jiné materiály, v druhé polovině 19. století rybářská chýše zanikla. Nicméně samotné místo nezpustlo, ale naopak bylo nadále využíváno a existuje dodnes. Stačí se jen v Hlohovci zeptat, kde se nachází současná rybárna, nebo kde se nachází ulice U Rybárny.
Jiná rybárna zdobila od konce 18. století, (starší literatura uvádí přímo rok 1799), lednický zámecký park. Jednalo se o tzv. Holandskou rybárnu s přístavištěm, jejíž vstup zdobily velrybí čelisti. Kolem byly vysázeny italské topoly. Součástí stavby byl i bazén s vodotryskem, doplněný sousoším Tří Grácií od vídeňského profesora a sochaře Johanna Martina Fischera z roku 1786. Jak je uvedeno v dobovém tisku, danou kašnu napájelo olověné potrubí o průměru palec a půl (tj. cca 4 cm), jímž tryskala voda do samotného bazénku, ba co víc, voda dokonce v zimě nezamrzala!
Zmíněné sousoší Tří Grácií, které se později nacházelo na ostrůvku v Růžovém rybníku, kde jej v roce 1816 zachytil krajinář Franz Ferdinand Runk, zachycuje Charistky přinášející oběti bohům. První drží helmu bohyně války, moudrosti i řemesel Minervy; druhá křídlo Merkura, boha obchodu a obchodních styků; třetí třímá v ruce myrtu, symbol reka Persea. Podstavec pak nesl nápis: „FONS MIRABILIS, VEL: CONCORDIA RARA SORORUM“ (ve volném překladu: „FONTÁNA MIMOŘÁDNÉ, ČI VZÁCNÉ HARMONIE SESTER“).
Dnes mohou turisté sousoší obdivovat u stejnojmenného chrámu. Samotná rybárna zanikla z důvodu měnící se koncepce lednického parku.
Literatura:
Krickel, Adalbert Joseph: Fusswanderung von Wien aus über Pirawart und Nikolsburg nach Eisgrub und Feldsperg. Wien, 1829.
S-t-k: Die Merkwürdigkeiten zu Eisgrub in Mähren. Auf Veranlass. zweier im patriotischen Tageblatt, Nro. 6 u 11, 1804, gemachten Anfragen beschrieben und aus diesem besonders abgedruckt, Brünn 1804, s. 11.
Witzany, Michael. Die Marktgemeinde Eisgrub. Eisgrub, Bd. 2. 1901.
Häufler, Joseph Vincenz – Feil, Joseph: Schilderung von Eisgrub, Feldsberg und deren Umgebungen. Wien 1840.