Bohyni lovu Dianě a jejím ctitelům - listopad/prosinec 2018

29.11.2018 21:52

Lednicko-valtický areál je nepochybně krajinou ozvláštněnou mnoha loveckými zámečky. Některé po 200 letech od svého vzniku vyprávějí skrze kamenné reliéfy starověké příběhy, a je tak na každém z nás, zda dokážeme těmto stavbám porozumět. Jedním z nich je i Hardtmuthův Dianin chrám neboli Rendez-vous u Valtic, postavený v letech 1810 až 1813. Svým provedením záměrně napodobuje římské triumfální oblouky, které je možno ještě dnes obdivovat v samotném Římě (např. Titův vítězný oblouk); v jihofrancouzských městech, třeba v Orange; ale i v Paříži (Napoleonův triumfální oblouk)...

O významu Dianina chrámu nemůže být pochyb: rakouský polní maršál Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna si podobně jako sám císař všech Francouzů Napoleon I. nechal vystavět vítězný oblouk, který ale jako vášnivý lovec zasvětil pohanské bohyni Dianě. O tom mluví i samotný nápis, kdy na jižní straně je možné číst v překladu: „BOHYNI LOVU DIANĚ A JEJÍM CTITELŮM, KNÍŽE JAN Z LIECHTENSTEINA 1812“. Na severní straně je pak druhý latinský nápis, jenž v češtině zní: „TOBĚ JE ZASVĚCEN TENTO DŮM, Ó ZÁŘIVÁ SESTRO FOIBOVA (tj. Apollova čili Apollónova – pozn. aut.), A K TVÉ POCTĚ, AŤ LES NEDOTČEN STÁLE ROSTE“. Čtyři alegorické postavy stojící na římse podpírané korintskými sloupy zobrazují denní doby (od východu slunce po noc). Reliéfní výzdoba od vídeňského sochaře Josepha Kliebera následně vypráví nejznámější příběhy o této panenské bohyni...

První kruhové reliéfy na jižní straně vyobrazuje Pana, boha lesů, pastvin, stád, pastýřů a lovců, učícího zřejmě malého Apolla hře na rákosovou píšťalu syrinx. Ve druhém kruhovém medailonu je zachycena odpočívající Diana, svírající v ruce stříbrný luk, sledována svým psem. Jelikož stavba je osově souměrná, lze na severní straně nalézt naopak odpočívajícího boha Apolla majícího v ruce taktéž luk, i on je sledován věrným psem, a několikrát zmíněnou bohyni Dianu hrající na píšťalu zvanou aulos.

Jedním z poselství zámečku je ale připomenout zřejmě tři nejvýznamnější mytologické příběhy spojené s Dianou.

Na jižní straně tak můžeme obdivovat probíhající lov na Kalydónského kance, který byl strašlivou nestvůrou, již bohyně Diana poslala do okolí řeckého města Kalydónu, aby potrestala krále Oinea za to, že jí zapomněl přinést oběť. Královský syn Meleagros chtěl učinit řádění kance hubícího i lidi konec a vyhlásil, že ten, kdo zvíře skolí, dostane za odměnu loveckou trofej – kancovu kůži. Na lov se sjeli rekové z celého Řecka, celá báje končí tragicky – smrtí všech hrdinů, a to nikoli zásluhou kance, nýbrž lidské ješitnosti a pýchy.

Druhý basreliéf ukazuje příběh Aktaióna roztrhaného vlastními psy. Vynikající lovec Aktaión byl vnukem thébského krále Kadma a synem jeho dcery Autonoé. Jednou spatřil koupající se Dianu a rozhněvaná bohyně jej proměnila v jelena, aby se nemohl vychloubat, že ji viděl nahou. Jak už víme, následně ho uštvala vlastní smečka loveckých psů. Začátek tohoto příběhu vytesal Klieber do podoby koupajících se nymf (další reliéf na severní straně), jež zakrývají nahou Dianu před zvídavým pohledem thébského lovce.

Třetím příběhem, na posledním čtverém reliéfu, je Arkádův lov na medvědici, do níž byla převtělena jeho matka Kallistó. Kallistó byla dcerou krále Lykáóna, nejkrásnější dívkou řecké Arkádie a jednou z nejmilejších družek bohyně Diany. Když však ztratila svou panenskou čistotu s nejvyšším z bohů Diem, proměnila ji rozlícená Diana v medvědici. Po letech, když jí hrozila smrt z rukou jejího vlastního syna, lovce Arkáda, ji vzal Zeus na nebesa jako hvězdu (Medvědici).

Poslední basreliéf se nachází v centrální části a je na něm vyobrazena socha samotné bohyně lovu Diany, vyobrazená na podstavci, ke které přinášejí obětiny zprava lovci a zleva průvod nymf.

Obdélníkový reliéf vlevo od centrálního výjevu pak ukazuje čtyři lovce v antických tógách, jak vzdávají poctu a obětiny soše antického reka Herkula. A vpravo od centrálního výjevu se nachází druhý obdélníkový reliéf s motivem čtyř lovců, kteří skolili lva.

Reliéfy tak vyobrazují jednak samotné mytologické příběhy, ale i tehdy velice oblíbené parforsní hony, tedy štvanici lovců na koních a se psy pronásledujících do přírody vypuštěné divoké zvíře, většinou jelena.

 

Triumfální (Dianin) oblouk nebyl jedinou stavbou na lednicko – valticko - břeclavském panství, kterou kníže Jan zasvětil této bohyni. Další představoval zámeček Pohansko (1810-1812).

Vypracováním jeho stavební dokumentace byl znovu pověřen knížecí stavební ředitel Hardtmuth a samotným pracím předcházela rozsáhlá úprava terénu, spojená mj. s vykopáním kanálu, jenž měl naplnit nově vyhloubený rybník. Na valu někdejšího velkomoravského hradiště tedy vznikl objekt tvořený hlavní budovou obdélníkového půdorysu, k níž z obou stran přiléhají přízemní galerie s pěti arkádami, zakončené čtyřúhelníkovým pavilonem. Hlavní sál, vymalovaný osvědčeným vídeňským malířem Michaelem Roberem, sloužil během parforsních honů jako jídelna.

Stavba je obohacena velkým množstvím basreliéfů, které rovněž pocházejí z dílny vídeňského sochaře Josepha Kliebera. Na jižní straně zámečku tak znovu vidíme lovce Aktaióna spatřujícího koupající se Dianu s družkami; boha Pana darujícího Dianě tři lovecké psy, tak silné, že mohli zadávit dokonce lva; samotnou bohyni Dianu, která se chystá zabít svou bývalou družku Kallistó proměněnou v medvědici; Dianu zapalují pochodeň z blesků od svého otce Jupitera čili Dia; boha Vulkána darujícího bohyni lovu náruč plnou šípů s kovovými hroty či Dia držícího v náručí právě narozeného boha Apolla, u nějž stojí jeho matka Létó.

Klieber pro ale pro zámeček dodal i reliéfy vyobrazující každodenní život Diany. V jednom z medailonků je tak Diana vyobrazena se svou družkou nesoucí jí koš s květinami. Jinde je zachycena při jedné ze čtyř zkoušek svého stříbrného luku – míří na strom, u nohou má boha lásky Amora. Dále se znovu objevuje bůh Pan s jednou z nymf, na které míří naopak Amor. K vidění je i Apollo, taktéž s jednou z nymf, držící v levé ruce své dva psy a v pravé zřejmě pastýřskou hůl, v pozadí nechybí Amor. Pak tu máme dvě Dianiny družky - nymfy a za nimi znovu boha lásky Amora. A ještě jednou Dianin bratr - dvojče bůh Apollo, k němuž přichází nymfa, v pozadí lze spatřit jeho sluneční vůz. Jinde je to Apollo sedící na kameni a odpočívající po úspěšném lovu. Tradičně pojatá je i koupající se Diana se svou družkou, přičemž v pozadí umělec znázornil i další nymfy. Na předposledním medailonku nese Amor odpočívající Dianě mísu s ovocem. A na poslední si bohyně lovu hraje se svými třemi psy a Amor nese náruč šípů.

Význam celé stavby jakožto loveckého zámečku podtrhávají obdélníkové reliéfy, kde vyobrazení putti svým provedením vyprávějí příběh s loveckou tématikou: přinášení obětin sochám boha Apolla a jeho sestře bohyni Dianě, samotný lov za pomoci psů, motiv hodování, hudební produkce a tance. Během procházky Lednicko-valtickým areálem se proto nezapomeňte zaposlouchat do starých, antických příběhů...

 

Literatura:

Lyčka, Daniel: Arkádie knížete Jana z Liechtensteina 1805-1812, diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Brno 2018.