Historie Katzelsdorfského zámečku
Katzelsdorfský zámeček byl (neo)klasicistní lovecký salet v komponované krajině Lednicko-valtického areálu. Vznikl v letech 1817–1819 podle plánů Josepha Kornhäusela pro Jana I. Josefa z Liechtensteina. Ve 20. století zanikl v souvislosti se vznikem železné opony, dnes se postupně obnovuje jako kulturní památka ČR.
Historie
Vznik a podoba zámečku (1817–1819)
Lovecký zámeček v katzelsdorfském lese u Valtic patřil k reprezentativním stavbám dnešního Lednicko-valtického areálu. Byl vystavěn jako salet podle plánů vídeňského architekta Josepha Kornhäusela pro polního maršála Jana I. Josefa knížete z Liechtensteina.
Objekt se skládal ze dvou hlavních částí – vlastního (neo)klasicistního loveckého zámečku s otevřeným sálem a dvojice bočních křídel myslivny, z nichž jedno sloužilo obytným účelům a druhé hospodářským potřebám. Podle Kornhäuselových plánů probíhala stavba od 27. října 1817 do 19. prosince 1818, k finálnímu dokončení a schválení došlo za dalšího knížecího architekta a stavebního ředitele Franze Engela v dubnu 1819. Stavbu vedl architekt Joseph Poppelack, stavební práce realizoval zednický mistr Franz Gratzel. Celkové pořizovací náklady dosáhly přibližně 23 000 zlatých.
Zámeček měl otevřený sál s devíti oblouky, na který navazovaly po stranách polokruhové prostory. V zadní části se nacházely obytné místnosti s obrazovou výzdobou, v bočních křídlech byl byt hajného a stáje. Vnější fasádu zdobily plastické reliéfy a lovecké motivy, díky nimž patřil zámeček k výrazným architektonickým bodům celé komponované krajiny.
Opravy v 19. století
Při stavbě nebyl vždy použit zcela kvalitní materiál, což se brzy projevilo v podobě opakovaných oprav. První výraznější zásahy proběhly již roku 1835, další následovaly v letech 1843–1844, 1853–1863, 1872 a 1905–1907.
Na počátku 20. století za Jana II. knížete z Liechtensteina došlo k rozsáhlejší obnově objektu. Restaurována byla zejména kamenná reliéfní výzdoba od sochaře Josepha Kliebera a fasády doplnily nové basreliéfy s antickými loveckými výjevy, například motiv Dianina lovu na jelena či lovu na kalydónského kance.
Na státní hranici (1920–1938)
Po první světové válce změnilo Valticko svou státní příslušnost. Na základě Saint-Germainské smlouvy připadlo roku 1920 dosud dolnorakouské území Československu a Katzelsdorfský zámeček se ocitl přímo na nově vytyčené státní hranici.
Z roku 1930 pochází první česky psaný popis stavby, která je zde charakterizována jako rozlehlá klasicistní stavba s otevřenou síní, lemovanou pilíři a polokruhovými bočními prostory, jejichž stěny zdobí reliéfy s loveckými výjevy. Zámeček byl v té době stále vnímán jako malebné a významné místo v lesním prostředí mezi Valticemi a Katzelsdorfem.
Vojenské využití a poválečné zásahy (1938–1955)
Při mobilizaci v září 1938 byla část objektu – zejména bývalá stáj v areálu myslivny – využita jako ubytování pro družstvo Stráže obrany státu. Po druhé světové válce následovaly další opravy, objekt postupně převzala Národní kulturní komise. Roku 1949 byly přestavěny zadní trakty bytu hajného, vyměněna okna a dveře, upraveny podlahy a opravena střecha.
S nástupem studené války a budováním tzv. železné opony se zámeček ocitl v zakázaném hraničním pásmu. Hajný Michal Kycl musel objekt v 50. letech opustit a novější přestavby byly částečně rozebrány. Zámeček začal sloužit jako skladiště a seník a rychle chátral. Zpráva památkové péče z roku 1955 již popisuje stav jako téměř desolátní: prolomené střechy, zřícené stropy, vytrhané dveře a podlahy, vylámanou dlažbu a postupné rozpadání schodišť i obvodových zdí.
Zánik zámečku (1955–60. léta)
Vzhledem k umístění v zakázaném pásmu, špatnému technickému stavu a nedostatku finančních prostředků bylo nakonec rozhodnuto, že udržovat zámeček nebude účelné. Svou roli sehrál i zájem Pohraniční stráže, pro kterou byl objekt v bezprostřední blízkosti hranice vnímán jako překážka.
V druhé polovině 50. let začala demolice hospodářských částí a postupně i samotného saletu. Přestože památkové orgány požadovaly před demolicí podrobné zaměření a dokumentaci, k systematickému zdokumentování stavby nikdy nedošlo. Do poloviny 60. let byly poslední zbytky zdí a konstrukcí odvezeny, kamenné prvky včetně dlažby a částí reliéfů byly znovu použity při stavbě jiných objektů ve Valticích a okolí. Katzelsdorfský zámeček tak z krajiny fyzicky zmizel.
Nová kapitola po roce 2018
Nová kapitola dějin zámečku začala 20. října 2018, kdy byl v Galerii Reistna ve Valticích založen Spolek pro obnovu Katzelsdorfského zámečku, z. s. Cílem spolku je postupná obnova zaniklého saletu formou historické repliky a jeho znovuzačlenění do komponované krajiny Lednicko-valtického areálu, zapsaného na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Po získání potřebných povolení mohly na jaře 2020 začít první práce v terénu. Bylo nutné vykácet a zpracovat náletové dřeviny, odstranit letitou navážku a suť a zpřístupnit dochované zbytky základů – celkem se odvezlo více než 350 tun materiálu. Návštěvníci tak po mnoha desetiletích mohli znovu spatřit půdorys zámečku a jeho křídel v rozsahu posledních liechtensteinských oprav z let 1905–1907.
V roce 2021 pokračoval archeologický i stavební průzkum, byly lokalizovány základy okolních hospodářských objektů a odkryt vstup do dalšího sklepa. Na základě historických map a leteckých snímků proběhly první parkové úpravy a obnovil se původní průhled na Pavlovské vrchy. Za pomoci brigádníků byl vyčištěn a zpřístupněn sklep pod pravým kabinetem zámečku, který je dnes chráněn novým přístřeškem.
Současně vzniklo nové turistické značení a informační systém – naučné tabule v českém i německém jazyce, 3D model zámečku v měřítku 1 : 50 i turistické suvenýry. Ve spolupráci s Klubem českých turistů a Dobrovolným svazkem obcí Lednicko-valtického areálu byla vyznačena nová turistická trasa a cyklotrasa, které k místu zámečku přivádějí návštěvníky z české i rakouské strany.
Dne 10. července 2021 bylo torzo Katzelsdorfského zámečku prohlášeno kulturní památkou České republiky. Tím byla symbolicky uzavřena kapitola zániku a otevřena nová etapa obnovy, na níž Spolek pro obnovu Katzelsdorfského zámečku systematicky pracuje.
Zaniklé stavby
V krajině Lednicko-valtického areálu stávala řada menších staveb – lázní, pavilonů, chrámů i rybářských domků, které dnes už neexistují. Díky dobovým mapám, obrazům a archivním pramenům si ale můžeme jejich podobu alespoň částečně připomenout. Níže najdete přehled vybraných zaniklých staveb, které doplňují příběh Katzelsdorfského zámečku a jeho okolí.
Gloriet
Dosud málo známou stavbou, která se nacházela v Bořím lese, je tzv. Gloriet. Nešlo o lovecký zámeček, ale o pavilon (lusthaus), jehož počátky můžeme hledat v letech 1791–1792, kdy byly v prostoru mezi stávajícími alejemi směřujícími do Břeclavi a Ladné vybudovány nové cesty.
Chrám slunce
Jednou z nejstarších staveb v lednickém parku byl Chrám Slunce (někdy nazýván i jako Dianin chrám, Templ či der Sterntempel), který původně stával na pravém břehu řeky Dyje, v místech bývalé klasicistní zahrady, tzv. Hvězdy, koncipované východně v tzv. Dolním lese již v roce 1692.
Čínský pavilon
První stavbou, která překročila levý břeh Zámecké Dyje, byl Čínský pavilon, jenž vnesl do lednické zahrady orientální prvek a stal se jedním z nejpečovanějších objektů studovaného parku. Při tvorbě nové krajinářské kompozice spojené s hloubením zámeckého rybníka se lusthaus ocitl na Čínském ostrově.
Staré lázně
Stavba lázní měla být schválena 11. října 1794 knížetem Aloisem I. Josefem z Liechtensteina a realizována podle plánů architekta Josefa Hardtmutha. K jejímu zboření pak údajně došlo kolem roku 1804. Vyobrazení a skici ukazují, že návrh byl pojat v egyptském stylu, takže na mohutném soklu stály čtyři sloupy.
Letohrádek ve valtické zámecké zahradě
Letohrádek se nacházel nad umělou grottou, tedy na nejvyšším místě valtické zámecké zahrady a umožňoval návštěvníkovi pohled do parku a přilehlého okolí. Templ byl postaven na popud knížete Aloise I. Josefa v roce 1798, a to nad umělou jeskyní s křížovým půdorysem na konci jedné z alejí.
Holandská rybárna s přístavištěm
Holandský rybářský domek s přístavištěm byl postaven v roce 1799 a ozdoben kašnou se sousoším Tří Grácií – od vídeňského profesora a sochaře Johanna Martina Fischera z roku 1786. Vstup do něj byl rámován 2 velrybími čelistmi, které později zdobily portál Čínského přístaviště.
Nové lázně
V roce 1806 (znovu podle údajů od J. Haderera) došlo ke stavbě lázeňské budovy, jež bývá v současné literatuře označována jako tzv. Nové lázně. I v tomto případě se vycházelo z plánů, které zpracoval Josef Hardtmuth, ale s tím rozdílem, že zadavatelem práce byl již mladší bratr zesnulého Aloise I. Josefa.
Chrám múz
Chrám Múz či Letohrádek umění stával v místech dnešního lednického palmového skleníku – kde se dnes nachází socha Iva, který svírá původní erb rodu Liechtensteinů, a socha vlka s erbem rodu Kinských. Chrám tak svojí dominantní polohou umožňoval výhled na vzdálenou oboru a Janohrad.
Obelisky
Dne 29. září 1810 mělo dojít, podle přípisu na kolorovaném výkresu návrhu objektu, ke schválení plánu na stavbu dalšího obelisku, podle místní pověsti nazývaný „Fackou“ („die Watschensäule“), stojícího na půli cesty mezi Valticemi a Lednicí, na vyvýšenině nedaleko obce Hlohovec.
Hlohovecký Rybářský domek
Chýše byla postavena z velkých kmenů stromů, uvnitř pak vyzdobena emblémy rybářství – rybami a zrcadly, která odrážela okolní kouzelnou krajinu. Vstup rámovala dvě velrybí žebra. Z umělé terasy objektu, jež byla taktéž zhotovena z kmenů stromů, se dal zhlédnout samotný Hlohovecký rybník.
Loděnice
Loděnice (Bootshaus) byla vystavěna tesařským mistrem Franzem Matzkou podle návrhu knížecího architekta Karla Weinbrennera nedaleko Opičího ostrova. Na stavbě se dále podílel zednický mistr Franz Jeřábek z Lednice, zámečnický mistr Witasek a klempířský mistr Johann Bieloch.