Hajní Katzeldorfské myslivny

Heinrich Mokesch: zatím nejstarší doložený hajný katzelsdorfského polesí. Na myslivně sloužil během první světové války a snad i na začátku dvacátých let 20. století

Hr. Garlitz: rakouský hajný sloužící za první republiky  - byl zastřelen

Josef Kadlec (* 5. 12. 1889 † 30. 9. 1972): byl hajným před a během druhé světové války

Michal Kycl (* 29. 4. 1893 - † 17. 5. 1962): hajný v letech 1945-1953

 

Heinrich Mokesch

 

Prvním hajným byl Heinrich neboli Jindřich Mokesch (*13. 6. 1863 - † 5. 11. 1925). Podle vzpomínek jeho pravnuka, pana Stanislava Crhy, se hajný Mokesch narodil 13. června roku 1863. Dlouhou dobu žil se svojí manželkou Kateřinou a svými dětmi v Moravské Nové Vsi. Dětí měli celkem šest (Anežka, Josef, Antonín, František, Marie a Jindřich) a většina z nich zde chodila do školy. Počátkem 20. století se celá rodina přestěhovala na katzelsdorfské polesí a tedy i na místní myslivnu. Pravděpodobným důvodem bylo volné pracovní místo knížecího hajného.

 

Na Katzelsdorfské myslivně sloužil hajný během první velké války, ale i na počátku první republiky. Jeho působení zde nám může přiblížit pouze pár příběhů. Údajně, když jeho děti nevěděly, jak by se lépe zabavily, pomalovaly zámeček velkými kosočtverci. Rychle zjistily, že to nebyl zrovna nejlepší nápad, a tak kromě ostudy u knížete a pár facek od otce, musely ze stěn vše odstranit. Následně pan Crha vzpomíná na příběh o svých prarodičích: Jednoho dne si dědeček pana Crhy dodal odvahy a zaklepal na dveře myslivny. Když se otevřely, na nic nečekal a v tu ránu spustil: „Tak jsem slyšel, že máte pěknú dcérečku. Dali byste mi ju za nevěstu a za manželku? Potřebuji se oženit, abych dostal vedoucí místo jako šafář.“

 

Na počátku 20. let 20. století se hajný přestěhoval na zámeček Belveder a dne 5. listopadu roku 1925 zemřel. Byl pohřben ve Valticích a jeho náhrobek se dodnes pyšní titulem Fürst Liechtenstein Oberheger („vrchní knížecí hajný“).

 

Josef Kadlec

Posledním hajným, jenž sloužil na myslivně od první republiky až do konce druhé světové války, byl pan Josef Kadlec či Kadletz (* 5. prosince 1889 - † 30. září 1972). Ten byl stejně jako hajný Mokesch německé národnosti a česky se nikdy příliš nenaučil. Jak vzpomíná pan Miloslav Hanicz, šlo o dobrého hospodáře i hajného a u knížat z Liechtensteina byl velmi oblíbený. I přestože byl v té době Katzelsdorfský háj plný divokých králíků a vysoké zvěře (kromě jelenů), každého z lesa vyháněl a ani na samotné myslivně nikdo příliš dlouho nepobyl.

 

Samotný pan Hanicz se v předválečné době dle potřeby staral o dovážení pitné vody z nedalekého Bořího Dvora. Jak sám vzpomíná, voda se lila do dřevěných kádí, které se nacházely v místnosti v levém křídle budovy. Pravé křídlo sloužilo jako byt a ve dvoře myslivny byly chovány ochočené lišky.

 

Hajný Kadlec žil, jako jeho předchůdci i následovník, na myslivně s manželkou - paní Kadlecovou, rozenou Vlašicovou, a s dcerou. Na konci války pan Kadlec odešel (dle některých zdrojů byl vyhnán Rudou armádou) do Rakouska, kde v roce 1972 zemřel. Jeho dcera se později stala učitelkou a provdala se za syna stavitele Austa, který bydlel vedle Besedního domu.

Michal Kycl

Michal Kycl se narodil 29. 4. 1893. V roce 1913 nastoupil vojenskou službu v rakousko-uherské armádě. Po dobu čtyř let sloužil u 10. jezdeckého pluku v hodnosti desátníka. Tady získal bohaté zkušenosti s koňmi. Po návratu z vojny, ho kníže Liechtenstein přijal do svých služeb, jako panského kočího. V této funkci sloužil po dobu osmi let na břeclavské pile. Nakonec byl povýšen do funkce hajného. Byla mu přidělena hájovna u zámečku Lány v lanžhotském polesí. Zde sloužil, u knížat z Liechtensteina, od roku 1938 až do roku 1945.

 

Po druhé světové válce, přesněji 15. 10. 1945, se stal hajným v Katzelsdorfském lese. Oblast hraničního pásma byla v té době nebezpečná, neboť v poválečných letech přecházeli přes toto území do Rakouska Banderovci. Pan Kycl, spolu se svým nejmladším synem Pavlem, pomáhal tuto hranici hlídat. 10. 9. 1953 opouští katzelsdorfské polesí. Důvodem odchodu bylo probíhající vyměřování hraničního pásma, spojená s výstavbou drátěných zátarasů, hlídaných vojáky. Jeho pobyt na tomto místě se stal nežádoucím. Bylo mu uděleno opět lanžhotské polesí, kde sloužil až do své smrti – 17. 5. 1962. Rozloučit se s ním byli hajní z celého Židlochovického závodu. Smuteční řeč měl Ing. Lošták.

 

Daniel Lyčka