Rokem 1963 přestala stavba existovat...

Zámeček byl zbořen na přelomu padesátých a šedesátých let. Oficiální důvod byl „špatný“ stav zámečku a zabránění přespání „protistátním živlům narušujícím státní hranici“.
 

V roce 1920 je Valticko připojeno k Československé republice. Po vytvoření nové státní hranice je celé katastrální území zámečku součástí města Valtice. Zámeček se ocitá v příliš velké blízkosti hraničního pásma, a to se mu stane v budoucnu osudným. Píše se rok 1953 a podél pohraničí se buduje „železná opona“, která má obyvatele ochránit před „západními imperialisty“. Větší část Katzelsdorfského lesa se nachází za touto oponou. Hajný musí Katzelsdorfské polesí opustit. Vojáci postupně celou stavbu mění v hospodářské stavení - přesněji seník. Je rok 1956 a tato „nová hospodářská“ budova vyhořela. Okolnosti nejsou známy. Je možné, že byla podpálena úmyslně. Stavba, která byla po druhé světové válce poškozena, nově opravena a sloužila jako byt nového hajného, rokem 1956 začíná nemilosrdně chátrat.

 

Dne 5. 12. 1956 se uskutečnila prohlídka Katzelsdorfského objektu za účelem zjištění stavu zámečku a myslivny k ní přiléhající. Členem prohlídky byl pan Ing. Veselý ze Státního památkového ústavu v Brně, který podal zprávu o stavebním stavu. V této zprávě se vyjádřil k tehdejšímu stavu zámečku. Cituji: „Dnešní stav je téměř desolátní: Střecha nad sálem ze dvou třetin prolomena, strop částečně zřícený (zbytek se zřítí v nejbližší době, neboť záhlaví trámů jsou uhnilá a neunesou váhu tohoto velkého prostoru). Dveře vytrhány, kamenná dlažba vylámána. Omítky z větší části opadané. Schodiště rozrušeno. Střechy nad dvorními křídly byly zbaveny krytiny, začínají se propadat stropy. Okna, dveře, podlahy byly vyjmuty. Celek zarůstá náletem křovin. …

 

… Domníváme se, že vzhledem k umístění v Zakázaném pásmu, dnešnímu zcela desolátnímu stavu, možnostem stavební výroby a opatřování finančního krytí je zabezpečování stavby neúčelné. Objekt je do určité míry překážkou i pro PS (tj. Pohraniční stráž), s níž je třeba jednati před jakýmkoliv zásahem. Bude-li uvažováno o jeho zrušení a demolici, je však nezbytně třeba dát objekt zaměřit a zdokumentovat, neboť jde o architektonicky ojedinělý výraz. Jelikož přístup jiným než vojenským osobám, je značně ztížen, doporučujeme, abyste vstoupili ve styk s MV (ministerstvem vnitra) a požádali je o rychlé zajištění důkladné architektonicky provedené dokumentace.

 

Potřebná dokumentace se neuskutečnila a nejen to, stavba se bez řádného povolení začala rozebírat. Už v roce 1955 Lesní správa ve Valticích zbořila sklep u myslivny a odvezla si 250 cihel, údajně za účelem dalšího využití  pro lesní správu.  Stejný počet cihel (tedy 250 ks) byl odvezen ze základů kůlny.

Dne 23. června 1957 začínají zaměstnanci státních lesů bourat hájenku Katzelsdorfského saletu i přes všechna upozornění a označování za poškozování státního majetku. „Zdejší pobočce státní památkové správy bylo oznámeno, že Vaši zaměstnanci opět pokračují v rozebírání budovy hájenky u výše zmíněného objektu. Upozorňujeme Vás, že státní památková správa, která je vlastníkem tohoto objektu, nedala souhlas k tomuto jednání. Naopak, přístavbu bytu hajného dala v r. 1949 Národní kulturní komise na svůj náklad opraviti (nová okna, dveře, podlahy, nátěry, malování, střechy) a tento vestavěný materiál jste již dříve dali te stavby vyjmout a použili jste ho ke svým účelům.

 

Žádáme Vás proto o sdělení, na základě jakého oprávnění provádíte tyto zásahy, které lze hodnotiti z naší strany jako poškozování socialistického vlastnictví a ničení památkového objektu, který se pro svou výjimečnou architektonickou hodnotu stal národním kulturním majetkem.

 

Počátkem šedesátých let přestává stavba existovat. Poslední zbytky z bývalého zámečku jsou „rozebrány“ kolem roku 1963...

 

Zdroj:

Dopis Státního památkového ústavu, pobočky v Brně, Správě státních lesů Břeclav č. j. 1819/57 ze dne 16. července 1957

Dopis Státního památkového ústavu v Brně, pobočky v Brně, Husova 16, Státní památkové správě v Praze, Praha 2, Hybernská 3, č. j. 4078/56 ze dne 10. prosince 1956

Lyčka